Co nás brzdí v hledání odborné psychické podpory?
Publikováno / aktualizováno: 5. 2. 2025
Napsal/a a ověřil/a
Foto: Unsplash
Vyhledání odborné pomoci při duševních potížích často naráží na různé vnitřní i vnější překážky. Kvalitativní studie odhalují šest nejčastějších důvodů, které vedou k nebezpečnému odkládání péče o duševní zdraví. Ke každému z nich jsme přidali konkrétní výpovědi lidí, kteří zpětně litují, že se na odborníky neobrátili dříve.
1. Stigma a obava z odsouzení
Obavy, že vyhledání psychoterapie bude vnímáno jako známka slabosti nebo „šílenství“, často pramení ze strachu z odsouzení okolím.
„Měl/a jsem strach, že pokud se přiznám, že potřebuji pomoc, lidé mě začnou považovat za někoho, kdo je slabý a neschopný se postavit životním problémům.“ [2]
„Cítil/a jsem se, jako by mě známka ‘duševní nemoci’ okamžitě vykázala ze společenských kruhů, což mě naprosto paralyzovalo.“ [4]
2. Silná potřeba samostatnosti a přesvědčení, že by si měli poradit sami
Mnozí věří, že jsou povinni a schopni své problémy zvládnout bez vnější pomoci, a vyhledání terapie je pro ně známkou selhání.
„Bylo pro mě těžké připustit, že mám problém, který bych nemohl/a vyřešit vlastními silami – vyhledání terapie se mi zdálo jako přiznání porážky.“ [1]
3. Nejasnosti ohledně účinnosti a procesu terapie
Časté jsou také pochybnosti, zda psychoterapie skutečně pomůže, nebo neporozumění tomu, jak proces terapie funguje.
„Nechtěl/a jsem investovat čas a energii do něčeho, o čem jsem nebyl/a jistý/á, jestli mi opravdu pomůže – byl/a jsem zmatený/á ohledně toho, jak terapie funguje.“ [5]
„Cítil/a jsem se nejistě a ztraceně při představě, že budu muset mluvit o svých nejhlubších pocitech s cizím člověkem – nebylo mi jasné, co terapie obnáší.“ [5]
4. Finanční a praktické bariéry
Náklady na terapii, omezené možnosti podpory od pojišťovny (jednotlivé české pojišťovny se aktuálně ve výši příspěvků na duševní zdraví významně liší), nebo logistické komplikace jako dlouhé čekací doby a nedostupnost odborníků často odrazují lidi od vyhledání potřebné pomoci.
„Bylo pro mě nemožné najít si terapeuta, kterého bych si mohl/a dovolit, a čekací doby byly tak dlouhé, že jsem se nakonec rozhodl/a to odložit.“ [6]
5. Nedostatečná informovanost o duševním zdraví
Nedostatečná informovanost o duševním zdraví vede k bagatelizaci příznaků potíží a k podcenění potřebné péče.
„Nikdy jsem si neinterpretoval/a své pocity smutku a úzkosti jako symptom něčeho, co by mělo být léčitelné – prostě jsem to považoval/a za normální životní fázi.“ [4]
6. Kulturně a genderově zakořeněná očekávání
Kulturní normy a stereotypy často podporují přesvědčení, že emoce a duševní potíže by měly být potlačovány, což značně ovlivňuje ochotu vyhledat pomoc.
„Ve naší kultuře je normou, že muži nemají mluvit o svých emocích – vyhledat pomoc bylo mým okolím vnímáno jako projev nedostatečné mužnosti.“ [1]
„Byla jsem vychována s přesvědčením, že bych měla zvládat své problémy sama, a jakákoliv forma pomoci byla považována za něco, co se neslučuje s tradičními hodnotami mé rodiny.“ [1]
Výše popsané faktory ukazují, že odkládání vyhledání odborné pomoci není jen otázkou osobní slabosti, ale výsledkem komplikovaného spletence vnitřních přesvědčení, kulturních očekávání a praktických bariér. Překonání těchto překážek vyžaduje nejen osobní odvahu, ale také pokračující společenské změny, které povedou k větší otevřenosti a informovanosti o duševním zdraví. Každý, kdo jde v péči o svou psychiku příkladem či druhé podpoří ve vyhledání potřebné péče, se na ní podílí – možná statečněji a významněji, než si myslí.
- Addis, M. E., & Mahalik, J. R. (2003). Men, masculinity, and the contexts of help seeking. American Psychologist, 58(1), 5–14.
- Gulliver, A., Griffiths, K. M., & Christensen, H. (2010). Perceived barriers and facilitators to mental health help-seeking in young people: A systematic review. BMC Psychiatry, 10, 113.
- Mojtabai, R., Olfson, M., & Mechanic, D. (2002). Perceived need and help-seeking in adults with mood, anxiety, or substance use disorders. Archives of General Psychiatry, 59(1), 77–84.
- Reavley, N. J., & Jorm, A. F. (2011). Associations between stigma and help‐seeking for mental disorders: A systematic review. Medical Journal of Australia, 195(3), S29–S32.
- Schnyder, N., Panczak, R., Groth, N., & Schultze-Lutter, F. (2017). Association between mental health-related stigma and active help-seeking: Systematic review and meta-analysis. British Journal of Psychiatry, 210(4), 261–268.
- Wang, P. S., Aguilar-Gaxiola, S., Alonso, J., Angermeyer, M. C., Borges, G., Bromet, E. J., … & Wells, J. E. (2007). Use of mental health services for anxiety, mood, and substance disorders in 17 countries in the WHO world mental health surveys. The Lancet, 370(9590), 841–850.
Editor/ka
