Nebojte se mluvit o neplodnosti
Publikováno / aktualizováno: 2. 5. 2025
Napsal/a a ověřil/a
Editor/ka
Foto: Unsplash
Co si odnést
- Mluvit o neplodnosti není slabost – je to odvážný krok k uzdravení. Sdílení emocí pomáhá zpracovat bolest, zmírňuje stres a posiluje vztahy s lidmi kolem nás.
- Váš příběh může být oporou a inspirací pro někoho dalšího. Otevřenost bourá tabu a dává hlas těm, kteří (zatím) mlčí.
- Najděte si bezpečný prostor, kde můžete být sami sebou nehledě na psychické rozpoložení. Ať už je to společnost terapeuta, partnera nebo podpůrné online komunity.
Neplodnost může být bolestivé a citlivé téma, o kterém se lidé bojí mluvit – ze studu, nejistoty nebo v obavě z nepochopení a soudů okolí. Přitom sdílení pocitů a zkušeností s dalšími lidmi – obzvlášť těmi v podobné situaci –může přinést úlevu, podporu a inspiraci pro další kroky. Mluvit o neplodnosti je tedy smysluplným projevem vnitřní síly a odvahy.
Otevřenost jako první krok ke zpracování emocí
Mnoho lidí, kteří se potýkají s neplodností, se uzavírá do sebe. Není divu – tlak okolí, opakující se otázky typu „A co vy a děti?“, i vlastní smutek nebo pocity studu přispívají k názoru, že je lepší mlčet. Jenže právě mlčení může bolest a pocit osamělosti výrazně prohlubovat.
Sdílení osobních prožitků je prospěšné k udržení dobré psychické kondice. Když se svěříte partnerovi, kamarádce nebo třeba psychologovi, začíná se uzlíček emocí pomalu rozmotávat. Často stačí, když vás někdo empatický vyslechne, přijme se vším, co k vašemu životu aktuálně patří a vy tak pocítíte, že v tom nejste sami. Občas – zejména, když o ni požádáte – pomůže praktická rada, nový úhel pohledu nebo sdílení životních strastí druhého člověka.
Otevřený rozhovor navíc posiluje blízkost ve vztazích. Pomáhá rozumět tomu, co partner/ka prožívá, a pěstovat ve vztahu porozumění a důvěru místo zmatků a napětí. Nejtěžší může být první rozhovor tohoto druhu, zároveň často právě ten přináší obrovskou úlevu. Vede totiž i k ujištění, že spolu můžete mluvit o velmi těžkých věcech – že jste na nároky života dva.
Mluvit o neplodnosti znamená dovolit si být zranitelní, nechat druhé, aby nás viděli takoví, jací se my právě vidíme zevnitř. Příjemným vedlejším efektem je, že tak ušetříme spoustu energie jinak vkládané do předstírání dobré nálady a bezstarostnosti.
Proč je tak důležité toto téma oslovovat veřejně?
Mluvit o neplodnosti veřejně může být děsivé. Člověk se vystavuje zkoumavým pohledům, možnému nepochopení nebo nevyžádaným radám. Zároveň právě autentické sdílení vlastního příběhu má sílu měnit svět kolem nás.
Každé jedno sdílení pomáhá bořit tabu – ukazuje například, že neplodnost může vstoupit do života komukoliv. Že není „osobním selháním“ ale nepředvídatelnou zdravotní výzvou, zasahující všechny oblasti života. A že je naprosto v pořádku o starostech s ní spojených mluvit.
Když někdo veřejně popíše, čím si prochází – třeba na blogu, sociálních sítích nebo v médiích – často tím osloví desítky dalších, kteří se v podobné situaci báli cokoliv říct. Zvlášť důležité je to pro ty, kteří na začátku své cesty tápou a neví, kam se obrátit, nebo pro páry, které nemají podporu dostupnou z řad blízkých. Díky kuráži někoho jiného sdílet svůj příběh mohou ostatní například najít potřebné informace, odvahu nebo aspoň pocit, že v tom nejsou sami*.*
Pokud se tedy o neplodnosti rozhodnete promluvit veřejně, je pravděpodobné, že tím ovlivníte k lepšímu život dalších lidí, které neplodnost potkala.
Jak najít bezpečný prostor pro sdílení?
Ne každý rozhovor musí začít veřejným vystoupením nebo sdílením na sociálních sítích. Stejně hodnotným krokem je najít pro sebe komorní bezpečné místo, kde se budete cítit v bezpečí a osvobozeni od potřeby cokoli vysvětlovat. Takovým prostorem může být důvěrný rozhovor s blízkým člověkem, ale také setkání s lidmi, kteří zažívají podobné věci. Existují podpůrné skupiny, online fóra, komunitní platformy (např. indianky.cz) nebo terapeutické služby, které se specializují na podporu lidí s problémy s plodností.
Sdílení má sloužit v první řadě vám samotným
Přes všechno výše napsané platí, že sdílení rozhodně není povinnost. Můžete se svěřit jen s tím, co sami chcete, kdy chcete a komu chcete. Někdy může být prvním krokem anonymní účast v diskusi, jindy kontaktování psychologa nebo specializovaného kouče, kteří jsou povinni zachovávat mlčenlivost o tom, co se od vás dozví.
Pokud přemýšlíte, jak o tématu začít mluvit, pomoci může i jednoduchá věta — například:
„Poslední dobou se potýkám s něčím těžkým. Potřebovala bych to s někým probrat.“
„Poslední dobou se potýkám s něčím těžkým. Zatím nejsem připravena sdílet, o co přesně jde, ale chci, abys to o mě věděl/a a líp tak rozuměl/a tomu, když nejsem ve své kůži.“
Není třeba říkat všechno najednou. Důležité je, abyste se cítili slyšeni, vnímáni a respektováni se vším, co k vám právě patří; abyste se cítili plnohodnotnou součástí pole společenských vztahů, kterou jste.
PSYCHOLOGIE.CZ. Stigma neplodnosti [online]. Dostupné z: https://psychologie.cz/stigma-neplodnosti/
AMERICAN SOCIETY FOR REPRODUCTIVE MEDICINE. American Society for Reproductive Medicine [online]. Dostupné z: https://www.asrm.org/
EUROPEAN SOCIETY OF HUMAN REPRODUCTION AND EMBRYOLOGY. European Society of Human Reproduction and Embryology [online]. Dostupné z: https://www.eshre.eu/
Napsal/a a ověřil/a
