Prvotrimestrální potrat – odborný přehled
Publikováno / aktualizováno: 5. 5. 2025
Ve své práci je orientovaná především na krizovou intervenci, individuální, párové, rodinné psychosociální poradenství, mediaci a koučink. Na webu Ivy Guide je tvůrce obsahu.
Foto: Unsplash
Co si odnést
- Většina samovolných potratů nastává v prvních 8 týdnech těhotenství a často proběhne ještě před jeho klinickým potvrzením. Těhotenské ztráty jsou běžné, postihují 10–20 % rozpoznaných těhotenství a nejčastější příčinou je genetická odchylka embrya.
- Příznaky (i hrozícího) potratu zahrnují krvácení, bolest v podbřišku a úbytek těhotenských příznaků, ale konečnou diagnózu určí až lékař. Průběh potratu může být spontánní nebo vyžadovat lékařský zásah – podle toho, zda tělo samo vypudí tkáně plodu, tedy zda se jedná o potrat úplný či neúplný.
- Po potratu je velmi důležitá jak fyzická, tak psychická rekonvalescence. Další těhotenství je fyziologicky možné plánovat po několika týdnech, nicméně psychická připravenost ženy (a páru) je klíčová, obzvlášť po opakovaných těhotenských ztrátách – vhodná je podpora zdravotníků, ale i psychologů.
Výskyt a četnost
V jakém týdnu těhotenství nejčastěji dochází k samovolnému potratu?
Největší počet samovolných potratů nastává v prvních 12 týdnech těhotenství (první trimestr), přičemž naprostá většina (až 80 %) z nich proběhne do 8. týdne. Často jde o velmi časné ztráty, které se odehrávají ještě před klinickým potvrzením těhotenství (ultrazvukovým). Tyto tzv. biochemické gravidity mohou být vnímány mnohdy jen jako opožděná menstruace.
V České republice je ročně hlášeno přibližně 14 000 samovolných potratů. Celkově končí potratem 10–20 % klinicky rozpoznaných těhotenství, přičemž většina těchto ztrát nastává v prvním trimestru. Skutečný počet může být ale vyšší, protože mnoho potratů proběhne ještě před potvrzením těhotenství.
Z lékařského hlediska rozlišujeme:
- Biochemické těhotenství – gravidita potvrzena pouze na základě zjištění pozitivity tzv. “těhotenského hormonu” (hCG) z krve nebo moči těhotné ženy
- Klinické těhotenství – gravidita potvrzená na základě klinického a ultrazvukového vyšetření těhotné ženy, je zde prokázána akce srdeční embrya/plodu
- Zamlklé těhotenství/Zamlklý potrat (missed abortion) – jedná se o typ potratu, kdy embryo přestane vyvíjet srdeční aktivitu, aniž by však došlo k jeho spontánnímu vypuzení z dělohy těhotné ženy.
- Spontánní potrat – jedná se o typ potratu, kdy dojde k odloučení plodového vejce a k jeho vypuzení z dělohy těhotné ženy. Podle toho zda dojde ke kompletnímu odloučení nebo části plodového vejce zůstávání po potratu v děloze, rozlišujeme potrat kompletní a nekompletní.
Příčina časných těhotenských ztrát je většinou multifaktoriální a zahrnuje zejména genetická poškození, aberace (zejména chromozomální aneuploidie, tedy chybění nebo přebývání chromozomů), endokrinní poruchy, imunologické faktory, strukturální/anatomické abnormality dělohy a struktur malé pánve, infekce a faktory okolního prostředí. U opakovaných potratů je vždy indikováno komplexní vyšetření.
Jak poznat samovolný potrat?
K příznakům patří zejména:
- krvácení z pochvy/dělohy, od špinění po silné krvácení s odcházející tkání,
- bolest v podbřišku, podobná menstruačním křečím,
- náhlá absence nebo zmírnění těhotenských příznaků (např. nevolnost, napětí v prsou),
- pocit „něco není v pořádku“.
Je však důležité říci, že krvácení, a to i silné, ale i bolest v podbřišku mohou být přítomné i u normálně se vyvíjející gravidity – diagnózu potvrdí až lékařské vyšetření, zejména ultrazvukové.
Příčiny samovolného potratu
Příčiny jsou často multifaktoriální.
Mezi možné příčiny mohou patřit:
- Genetické poruchy embrya – hlavní příčina většiny potratů v 1. trimestru, zejména aneuploidie, tedy chybění nebo přebývání chromozomů.
- Endokrinologické příčiny – tedy například onemocnění štítné žlázy, nadledvin nebo podvěsku mozkového nebo také nedostatečná produkce progesteronu v průběhu časné nebo pozdější fáze těhotenství.
- Imunologické příčiny – kdy dochází k porušen aktivity imunitního systému a tím vytvoření negativních podmínek pro vlastní vznik nebo průběh těhotenství.
- Infekce – např. toxoplazmóza, CMV – cytomegalovirus, listerióza, které mohou být příčinou neúspěšné gravidity nebo také poškození embrya/plodu.
- Anatomické faktory – vrozené vývojové vady dělohy, jako je například děložní septum nebo vyšší stadia vrozených vad, jako je například zdvojená děloha a jiné.
- Faktory životního stylu – kouření, alkohol, nadměrný stres, obezita, extrémní fyzická zátěž.
- Věk matky – s věkem nad 35 let stoupá riziko zejména genetických vad embrya a tím neúspěchu gravidity. Vyšší reprodukční věk ženy však také znamená vyšší rizika onemocnění jako jsou vysoký krevní tlak, těhotenská cukrovka a jiné.
Průběh samovolného potratu a co se děje po něm?
Samovolný potrat může probíhat různě:
- Kompletní potrat – zbytky tkáně plodu odejde přirozeně, děloha se vyčistí bez nutnosti lékařského zákroku.
- Inkompletní potrat – část tkání zůstává v děloze, obvykle je nutné jejich odstranění (farmakologicky nebo chirurgickým zákrokem).
- Zamlklé těhotenství (missed abortion) – plod se zastaví ve vývoji , ale tělo ho spontánně nevypudí, Řeší se opět farmakologicky nebo chirurgicky.
Po potratu, zejména spontánním se doporučuje kontrolní vyšetření k ověření, že je děloha prázdná a žena není v ohrožení (např. krvácením nebo infekcí). Z fyzického hlediska se tělo většinou zotaví během několika týdnů. Psychicky však může být období po potratu velmi náročné a vyžaduje vnímavou, mnohdy odbornou podporu.
Co můžete udělat pro snížení rizika samovolného potratu?
Neexistuje žádný způsob, jak zcela zabránit potratu, zejména pokud je příčina genetická. Přesto lze některá rizika ovlivnit:
- udržování zdravé tělesné hmotnosti,
- omezení stresu a vyvážený životní styl,
- vynechání alkoholu, kouření a drog,
- kontrola a také důsledná léčba chronických onemocnění (například diabetes, onemocnění štítné žlázy),
- užívání kyseliny listové, vitaminu D a dalších doporučených potravinových doplňků ,
- pravidelná prenatální péče.
Jak postupovat při opakovaných potratech?
Při dvou a více samovolných potratech po sobě se hovoří o opakované těhotenské ztrátě a doporučuje se, zejména u žen nižšího reprodukčního věku, odborné vyšetření ženy nebo obou partnerů. Vždy je potřeba začít podrobným odběrem anamnézy a klinickým a ultrazvukovým vyšetřením ženy. “Podrobnější vyšetření” může zahrnovat:
- genetická konzultace a event.laboratorní testy,
- imunologické vyšetření,
- endokrinologické vyšetření,
- hematologické vyšetření,
- laboratorní vyšetření ke zjištění infekčních příčin opakovaných těhotenských ztrát .
V závislosti na nálezu nebo výsledcích je možné u některých příčin nasadit léčbu (např. hormonální substituce, antikoagulační terapie, chirurgické řešení děložní vrozených vad). U velké skupiny párů se však příčina nenajde.
Pravděpodobnost potratu po metodách asistované reprodukce
Riziko potratu po asistované reprodukci je srovnatelné jako při přirozeném početí – pohybuje se kolem 15–25 %. Zvyšují ho zejména vyšší věk matky, kvalita embryí a přidružené zdravotní komplikace. Vzhledem k psychickému i finančnímu zatížení asistované reprodukce je každý neúspěch vnímán velmi intenzivně a je důležité nabídnout a eventuálně zajistit i odbornou psychologickou podporu**.**
Kdy můžete opět otěhotnět po samovolném potratu?
Nástup menstruačního cyklu po samovolném potratu je individuální, nejčastěji dochází k ovulaci přibližně za 2–4 týdny a první menstruace nastává obvykle do 4–6 týdnů. Z medicínského hlediska není nutné čekat dlouhé období, pokud nedošlo ke komplikacím (např. zánětu, silnému krvácení nebo chirurgickému výkonu s nutností delší rekonvalescence). Ve většině případů se doporučuje počkat alespoň do odeznění šestinedělí a návratu pravidelné menstruace.
Fyzická připravenost
Pokud je tělo ženy fyzicky zotavené, hladiny hormonů se stabilizovaly a eventuální gynekologická kontrola jsou v pořádku, další těhotenství je možné naplánovat zpravidla po 1–3 měsících. Důležité je zajištění adekvátní výživy, užívání kyseliny listové a případná úprava medikace, pokud žena trpí chronickým onemocněním.
U žen po opakovaných potratech nebo se zjištěnými rizikovými faktory (např. poruchy srážlivosti, imunologické problémy) je žádoucí, aby bylo těhotenství plánováno ve spolupráci se specializovaným pracovištěm (např. centra pro léčbu reprodukčních ztrát nebo centra asistované reprodukce).
Psychická připravenost
Zatímco tělo se může zotavit poměrně rychle, duševní připravenost ženy (a páru) může vyžadovat delší čas. Po ztrátě těhotenství se často objevují pocity strachu, úzkosti, nedůvěry v tělo nebo smutek, který ještě nebyl plně zpracován. Mnohé ženy uvádějí, že další těhotenství vnímají jako „šanci začít znovu“, ale zároveň se obávají opakování ztráty.
Je důležité nevytvářet na ženu tlak (ať už zvenčí, nebo vnitřně) ohledně „rychlého návratu“ k těhotenství. Rozhodnutí by mělo vycházet z jejího vlastního tempa, a pokud cítí nejistotu, může být velmi přínosné navštívit psychologa či psychoterapeuta se zkušeností s perinatální ztrátou.
Z psychologického hlediska je důležité vědět, že ztráta v časném stádiu těhotenství může být pro ženu i jejího partnera hluboce zraňující, přestože není společensky vnímána jako „plnohodnotná“ ztráta. Emoce jako smutek, vina, stud nebo existenciální nejistota se často objevují, a pokud nejsou zachyceny a uznány, mohou vést k dlouhodobým psychickým obtížím.
Další těhotenství jako rizikové období
I když je další těhotenství z lékařského hlediska v pořádku, psychicky může být náročné.
Ženy často popisují:
- neschopnost těšit se,
- obavy před každou kontrolou,
- emoční odstup od plodu jako forma obrany,
- úzkost s narůstajícím termínem, který se blíží datum předchozí ztráty.
Z těchto důvodů je doporučeno, aby byla žena během následného těhotenství podporována více než jen medicínsky – vhodná je kontinuální komplexní péče, informovaný a klidný přístup zdravotníků, případně psychologické doprovázení, například v rámci perinatální péče nebo podpůrné skupiny.
KUEBELBECK, Amy a Deborah L. DAVIS. Darovaný čas: čekáme dítě, jehož život bude jen krátký. V Praze: Cesta domů, 2020. ISBN 978-80-88126-75-1.
RATISLAVOVÁ, Kateřina. Perinatální paliativní péče: péče o ženu a její rodinu, rituály rozloučení, proces truchlení a vyrovnávání se se ztrátou. Praha: Grada, 2016. Psyché. ISBN 978-80-271-0121-4.
ŘEZÁČOVÁ, Jitka et al. Reprodukční medicína Současné možnosti v asistované reprodukci. Praha: Mladá fronta, 2018. ISBN 978-80-204-4657-2.
ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Prázdná kolébka: jak překonat ztrátu dítěte před porodem nebo těsně po něm. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0942-3.
ŠPATENKOVÁ, N. Poradenství pro pozůstalé. Grada Publishing: Praha: 2008. ISBN 978-80-247-17401.
TAKÁCS Lea, SOBOTKOVÁ Daniela, ŠULOVÁ Lenka a kolektiv. Psychologie v perinatální péči – Praktické otázky a náročné situace. Grada Publishing: Praha: 2015. ISBN 978-80-247-5127-6.
ČSÚ Vývoj obyvatelstva české republiky. Potratovost. Online. Csu.gov.cz. 2019. Dostupné z: https://csu.gov.cz/docs/107508/7e2e9514-6315-a6ef-cd27-3d4473477226/13006920a05.pdf?version=1.0 .[cit. 2025-04-12].
Miscarriage Management. Online. Perinatalniztrata.cz. 2015. Dostupné z: https://www.perinatalniztrata.cz/wp-content/uploads/2020/11/ztrata_miminka_v_prvnim_trimestru.pdf?utm_source=chatgpt.com .[cit. 2025-04-12].
ÚZIS ČR. Online. ÚZIS.CZ. 2018. Dostupné z: https://www.uzis.cz/sites/default/files/knihovna/potraty2016.pdf?utm_source=chatgpt.com . [cit. 2025-04-12].
ZPMV Potrat. Online. 2025. Zpmvcr.cz. Dostupné z:
https://www.zpmvcr.cz/pojistenci/zdravotni-poradna-0/tehotenstvi-a-porod/tehotenstvi/potrat
.[cit. 2025-04-12].
Ve své práci je orientovaná především na krizovou intervenci, individuální, párové, rodinné psychosociální poradenství, mediaci a koučink. Na webu Ivy Guide je tvůrce obsahu.
