Duševní zdraví žen s endometriózou
Publikováno / aktualizováno: 22. 3. 2026
Napsal/a a ověřil/a
Editor/ka
Endometrióza je chronické zánětlivé onemocnění závislé na estrogenu. Vyznačuje se výskytem tkáně podobné děložní sliznici (endometriu) mimo dělohu – tedy na místech, kde se za normálních okolností nevyskytuje, například na vaječnících, v břišní dutině nebo vzácněji i v jiných orgánech.
Tato ložiska reagují na hormonální změny během menstruačního cyklu podobně jako děložní sliznice. Dochází v nich k opakovanému krvácení, které však nemá možnost přirozeného odtoku. Následkem je chronický zánět, tvorba srůstů a postupné poškozování okolních tkání.
Mezi nejčastější subjektivně pociťované projevy patří velmi bolestivá menstruace (dysmenorea), chronická bolest v pánevní oblasti, bolest při pohlavním styku nebo po něm (dyspareunie) a potíže s otěhotněním.
V posledních letech se stále zřetelněji ukazuje, že dopad endometriózy výrazně přesahuje rámec gynekologického onemocnění. Nemoc ovlivňuje organismus jako celek. Imunitní systém prostřednictvím chronického zánětu a také nervový systém, u něhož může docházet ke zvýšené citlivosti na bolest. Současné výzkumy zároveň potvrzují, že ženy s touto diagnózou mají přibližně dvakrát až třikrát vyšší riziko výskytu úzkostných a depresivních potíží než ženy v běžné populaci. Endometrióza tak nepředstavuje pouze zdravotní komplikaci, ale často i významnou psychickou zátěž, která zasahuje do každodenního života (Li et al., 2025; Szypłowska et al., 2023).
Psychické symptomy u endometriózy nelze redukovat na pouhou reakci na bolest. Neboli špatná nálada a úzkosti u endometriózy nejsou jen důsledkem toho, že ženu něco bolí. Jsou rovněž přímým důsledkem hormonální „bouře“, kterou nemoc vyvolává v krvi a v mozku.
Jakými mechanismy endometrióza ovlivňuje psychiku?
- Endometriózu si můžete představit jako neustálý zánět. Tělo se s ním snaží bojovat a přitom do krve vypouští prozánětlivé látky zvané cytokiny (představte si je jako posly, kteří roznášejí zprávu o poplachu). Tito poslové se dostanou až do mozku, kde mohou narušit jeho běžné fungování. Místo aby mozek během klidu regeneroval, je bez přestání v „pohotovostním režimu“, což vede k pocitům vyčerpání a depresím.
- Mozek ztrácí svoji pružnost (neuroplasticitu). Lidský mozek, resp. nervové spoje v něm, je za normálních okolností tvárný – umí se přizpůsobovat a hojit. Dlouhodobý zánět však tuto schopnost oslabuje. Mozek je v důsledku toho zranitelnější. Snadněji „sklouzne“ do úzkosti nebo smutku a pomaleji se z těchto stavů dostává ven. (Sherwani, 2024).
- Při endometrióze dochází k velkým výkyvům ženských hormonů (estrogenu a progesteronu), které negativně ovlivňují mimo jiné i to, jak dokážeme regulovat emoce, jak vnímáme stres a jak spíme. Emoční labilita (rychlé střídání nálad, pláč nebo podrážděnost bez zjevné vnější příčiny) u některých žen tak může mít přímý biologický podklad.
Pokud se při endometrióze necítíte psychicky dobře, není to vaší slabostí. Je to součást nemoci. Vaše tělo bojuje se zánětem a abnormálním kolísáním hormonů, což přímo ovlivňuje chemii ve vašem mozku.
Chronická pánevní bolest a nepředvídatelnost menstruačního cyklu zásadně proměňují vztah ženy k vlastnímu tělu. Studie zaměřené na kvalitu života opakovaně ukazují, že ženy s endometriózou se častěji cítí nespokojené se svým vzhledem. Mnohdy mají také pocit, že nad svým vlastním tělem ztratily kontrolu, a že o něm (i o náplni jejich života) nerozhodují ony samy, ale bolest, které se musí podřizovat (Silva et al., 2024).
Nejde pouze o estetický rozměr, ale o hlubší narušení pocitu bezpečí a důvěry ve vlastní tělo. Bolest se vrací opakovaně a často bez jasné předvídatelnosti, někdy zdánlivě „z čistého nebe“. To přirozeně vede ženy k intenzivnějšímu sledování tělesných signálů a k pečlivému vyhodnocování každého nového příznaku ve snaze lépe se zorientovat ve své situaci a v možnostech, které mají k dispozici. Tato zvýšená citlivost vůči tělesným projevům je pochopitelnou reakcí na dlouhodobé onemocnění. Zároveň však může (často neúmyslně) udržovat nervový systém ve stavu zvýšeného napětí a posilovat úzkost z budoucí bolesti, která se zatím ani neobjevila.
Dlouhodobá bolest vyvolávající v těle neustálý „stav ohrožení“ časem přenastaví citlivost celého těla. Ve stavu ohrožení se totiž v těle aktivuje stresový systém (zahrnující hypotalamus, hypofýzu a nadledviny), což je v podstatě vnitřní komunikační linka mezi mozkem a orgány, které produkují stresové hormony. Výsledkem je, že jste neustále „napjatí“, i když se zrovna nic dramatického neděje.
U části žen s touto diagnózou se postupně rozvíjí zvýšená citlivost centrálního nervového systému na bolestivé podněty. Mozek se tak může naučit reagovat na bolest nadměrně intenzivně, v důsledku čehož může i relativně malý podnět nebo drobné ložisko endometriózy vyvolávat velmi silnou bolest (Grinberg, 2024). Tento fenomén je známý i z jiných chronických bolestivých stavů. Bývá spojen se zvýšenou mírou úzkosti, anticipačního napětí, tedy napětí a obav, které vznikají ještě před očekávanou bolestí nebo nepříjemnou situací. Protože úzkost a strach zároveň ovlivňují fungování nervových drah a zpracování bolesti v mozku, může psychická zátěž bolest nepřímo zesilovat. Neznamená to však, že by psychika byla příčinou samotného onemocnění, ale spíše může přispívat k tomu, že již existující bolest je vnímána intenzivněji. (toto byla původní formulace A protože úzkost a strach fyzicky ovlivňují nervové dráhy, tak přestože psychika není příčinou bolestí, může fungovat jako přilévání benzínu do ohně.)
V každodenním životě se tento proces může projevovat intenzivním sledováním každého tělesného pocitu v podbřišku, neustálým vyhodnocováním, zda „už to začíná“, napětím ještě před očekávanou menstruací, obavou ze sexu kvůli předchozí zkušenosti s bolestí nebo rychlým přechodem do úzkosti při sebemenší změně menstruačního cyklu. Dlouhodobě tak dochází k proměně vztahu ženy k vlastnímu tělu. Menstruační cyklus, který je přirozeným biologickým rytmem, se může stát zdrojem napětí. Sexualita může být zatížena bolestí a nejistotou. Tento posun má zásadní psychologický význam, protože tělesná identita je úzce propojena s pocitem ženskosti, celkové kompetence a sebevědomí.
Sexualita představuje jednu z nejcitlivějších oblastí, do nichž onemocnění zasahuje. Není pouze fyziologickou funkcí, ale také významnou součástí identity, partnerské blízkosti a prožívání vlastní ženskosti. Opakovaná bolest při pohlavním styku (odborně dyspareunie) může postupně narušovat pocit fyzické jistoty i důvěru ve vlastní tělo. Dyspareunie je u žen s endometriózou častá a její přítomnost významně souvisí se sníženou partnerskou spokojeností i celkovou kvalitou života (Silva et al., 2024). Samotné očekávání bolesti může vyvolávat napětí ještě před intimním kontaktem. Tělo reaguje zvýšeným svalovým napětím pánevního dna a obranným stažením, což může bolest dále zesilovat. Ze sexuality tak může postupně mizet spontánnost, bezprostřednost a pocit bezpečné blízkosti. Pro některé ženy se intimní kontakt stává situací, kterou je třeba spíše vydržet nebo se jí vyhnout. Dochází tak k propojení tělesné bolesti, studu, pocitu selhání a obav z partnerovy reakce. V souhrnu mohou tyto faktory významně oslabovat psychickou pohodu ženy i kvalitu partnerského vztahu.
Významným psychosociálním faktorem je také narušení plodnosti (infertilita). Kombinace přetrvávající bolesti a nejistoty ohledně možnosti rodičovství představuje pro mnoho žen výraznou existenciální zátěž. Psychologicky zde často dochází k narušení dosavadní životní perspektivy a plánovaného životního směřování. Mohou se objevovat pocity selhání, studu, sociální izolace i vnímání zúženého časového prostoru pro další důležitá životní rozhodnutí. Výzkumy ukazují, že ženy s endometriózou spojenou s poruchou plodnosti vykazují vyšší míru depresivních symptomů než ženy, u nichž je přítomna bolest bez reprodukčních obtíží (Szypłowska et al., 2023). Tlak biologického okna a současná nutnost rozhodovat o léčebných postupech, včetně asistované reprodukce, mohou dále zvyšovat úzkost a zatěžovat partnerskou dynamiku i proces společného rozhodování.
V posledních letech se objevují také studie zkoumající souvislost mezi traumatickými zkušenostmi a endometriózou. Když člověk prožije něco natolik těžkého, že to tělo a mozek nedokáží v danou chvíli zpracovat (trauma) nebo žije v dlouhodobém stresu, jeho tělo se naučí být v neustálé pohotovosti. Získaná data naznačují, že u traumatizovaných žen se endometrióza objevuje častěji a mívá také závažnější průběh (Koller et al., 2025).
Co ženám doporučujeme?
Z psychologického hlediska směřuje práce v terapii ke zklidnění přetíženého nervového systému, ke zmírnění zesilování bolesti v centrálním zpracování a k omezení katastrofických interpretací (scénářů) i nadměrné ostražitosti vůči tělesným signálům. Současně podporuje obnovu důvěry ve vlastní tělo, pomáhá pracovat s existenciální nejistotou a ztrátou, posiluje partnerskou a sexuální blízkost a může působit jako prevence rozvoje závažnějších depresivních stavů.
Psychoterapie nepředstavuje náhradu za lékařskou péči, ale důležitou součást komplexního přístupu k léčbě endometriózy. Pomáhá ženám lépe zvládat psychickou zátěž spojenou s chronickou bolestí, nejistotou ohledně budoucnosti i dopady onemocnění na partnerský a osobní život.
Kognitivně-behaviorální terapie a přístupy zaměřené na přijetí a regulaci stresu patří mezi vědecky podložené psychoterapeutické postupy využívané u chronických bolestivých stavů. Zaměřují se na to, jak v přítomném okamžiku pracovat s myšlenkami, emocemi a tělesnými reakcemi tak, aby se postupně snižovalo napětí a zlepšovala schopnost zvládat dlouhodobou zátěž. Terapie zároveň pomáhá zacházet s emocemi, které se u chronického onemocnění přirozeně objevují například se vztekem, smutkem, bezradností, frustrací nebo strachem, aniž by postupně vyčerpávaly veškerou psychickou energii.
Endometrióza zároveň přináší řadu existenciálních otázek. Mnohé ženy se ocitají v nejistotě ohledně rodičovství, pracovního fungování nebo budoucnosti partnerského vztahu. Logoterapie se soustředí na hledání smyslu a hodnot v životě a může být bezpečným prostorem, kde lze tyto obavy sdílet a postupně hledat způsoby, jak o nemoci mluvit s blízkými a s partnerem tak, aby vztahy zůstávaly zdrojem podpory, nikoli dalším zdrojem stresu.
Závěr: Endometrióza je komplexní onemocnění, které zasahuje nejen tělo, ale i psychiku a vztahy. Multidisciplinární přístup, který propojuje gynekologickou, reprodukční a psychologickou péči, dnes představuje doporučený standard práce s tímto onemocněním. Psychoterapie může být jedním z důležitých nástrojů, jak ženám pomoci zvládat jeho dlouhodobé dopady a znovu získat pocit stability ve vlastním těle i životě.
Grinberg, K., et al. (2024). Psychological well-being, catastrophizing and quality of life in women with endometriosis. Women’s Health Reports. [online]. Dostupné na: https://www.liebertpub.com/doi/10.1089/whr.2024.0095.
Koller, D., et al. (2025). Traumatic and stressful experiences and endometriosis: Observational analyses. [online]. Dostupné na: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/39908042/.
Li, W., et al. (2025). Relationship between endometriosis and mental health: A systematic review and meta-analysis. Archives of Medical Science. [online]. Dostupné na: https://www.archivesofmedicalscience.com/Relationship-between-endometriosis-and-mental-health-A-systematic-review-and-meta,208502,0,2.html.
Sherwani, S., et al. (2024). Chronic inflammation and depression in endometriosis. Frontiers in Medicine. [online]. Dostupné na: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/39309679/.
Silva, F. P., et al. (2024). Psychological aspects, sexual function and quality of life in women with endometriosis. [online]. Dostupné na: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38563981/.
Szypłowska, M., et al. (2023). The impact of endometriosis on depressive and anxiety symptoms and quality of life: A systematic review. [online]. Dostupné na: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10512020/.
Napsal/a a ověřil/a
