Kdo je kdo v péči o duši?
Foto: Unsplash
Co si odnést
- Rozdíl mezi odborníky: Psychologové, terapeuti, psychiatři a koučové mají různá vzdělání a kompetence. Psychologové absolvovali magisterské studium psychologie, terapeuti mají psychoterapeutický výcvik, psychiatři jsou lékaři schopní stanovit diagnózu a předepisovat léky aj. Rovněž cena, délka a frekvence konzultací s nimi se bude lišit.
- Krizová intervence a dostupné formy pomoci: Krizoví interventi poskytují bezplatnou a anonymní pomoc lidem v krizových situacích, obvykle krátkodobě (představí vám však možnosti návazné péče). Služby některých krizových linek jsou dostupné nonstop.
- Důležitost ověření odbornosti: Při výběru odborníka na duševní zdraví je důležité zajímat se o jeho vzdělání a kvalifikaci. Podmínky nazývání se „terapeutem” a „koučem” nejsou zakotveny v zákoně, takže je nutné svépomocí ověřit, zda má daný odborník adekvátní vzdělání a zkušenosti, abyste se vyhnuli nesprávnému výběru. Vaše intuice má při výběru důležité místo.
V oblasti duševního zdraví se občas zaměňují termíny psycholog, (psycho)terapeut, kouč, psychiatr, peer konzultant a krizový intervent, někdy i sociální pracovník. To může znesnadňovat první kroky k potřebné pomoci. Následující souhrn vysvětluje nejzásadnější rozdíly mezi těmito odbornými rolemi. (Jeden odborník může zastávat i více jmenovaných rolí.)
Jakého odborníka vlastně potřebuji?
Psycholog je odborník, který absolvoval magisterské studium jednooborové psychologie [1]. Uplatnění psychologů je široké – někteří působí ve zdravotnictví („klinický psycholog” či „psycholog ve zdravotnictví”) [2], jiní nabízejí poradenství a psychodiagnostiku např. ve školním či sociálním sektoru nebo ve firmách jako pracovní psychologové [3]. Klinický psycholog má navíc zdravotnickou atestaci a často je psychiatrem přizván ke stanovování diagnózy [4].
(Psycho)terapeut je ideálně někdo, kdo absolvoval komplexní psychoterapeutické vzdělání na jednom z akreditovaných institutů [6]. Zatímco psychologické poradenství bývá krátkodobé (max. okolo 10 konzultací) [7], psychoterapie se často zaměřuje na hlubší změny a trvá déle (běžně i roky) [8]. Různé psychoterapeutické směry využívají odlišné techniky, avšak se shodným cílem – provázet klienta ke spokojenému (a co nejdříve na odborné pomoci nezávislému) životu [9].
Upozornění: „Terapeut” je obecný pojem, který aktuálně není zákonem regulován [11]. Za terapeuta se tak může beztrestně označit opravdu kdokoliv. Proto se vždy zajímejte o vzdělání člověka, do něhož vkládáte důvěru [12]. Jít ke kartářce je ok, hledáte-li kartářku. Ale chodit ke kartářce v domnění, že chodíte na psychoterapii, jelikož bude mít dotyčná na dveřích zavádějící cedulku, může do vašeho života vnést víc chaosu než užitku [13].
Na sezení u psychoterapeuta můžete získat příspěvek pojišťovny (plný či částečný), buď odehrává-li se vaše psychoterapie na půdě zdravotnického zařízení [5], nebo je-li váš psychoterapeut na seznamu vybraných odborníků, na které konkrétně vaše pojišťovna částečně přispívá (zjistíte u své pojišťovny) [10]. Psychologické anebo sociální poradenství lze najít zdarma či za symbolické částky (tzn. nehradíte reálnou cenu konzultace) také v některých organizacích a spolcích, krátkodobě na některých internetových poradnách (např. zde), či v konkrétních situacích (nařízení mediace soudem aj.).
Psychiatr je lékař (absolvent medicíny) se specializací na duševní zdraví [14]. Kromě stanovování diagnózy má jako jediný z výše zmíněných odborníků oprávnění předepisovat léky [15]. Psychiatrická léčba je vhodná pro pacienty, jimž duševními problémy (např. deprese, úzkosti aj.) narušují běžné fungování [16]. Psychiatr může spolupracovat s psychoterapeuty a psychology, kteří mohou s pacientem dále pracovat na zmírnění příčin a příznaků nemoci, na což psychiatr obvykle nemá kapacitu (návštěvy u něj trvají v řádu minut a probíhají v intervalu měsíců) [17]. Při návratu k běžnému životu a v řešení praktických záležitostí (práce, finance, školní docházka, péče o děti) může výrazně pomoci také sociální pracovník. Pozn.: Některé léky na psychiku dnes mohou – kromě specialistů (psychiatr, neurolog, sexuolog aj.) – předepisovat i praktičtí lékaři [18].
Krizový intervent pracuje v týmu na krizových linkách (distanční kontakt) a centrech (osobní kontakt), stabilizuje lidi v krizi, pomáhá zvládnout emocionální zátěž a řeší akutní problémy [19]. Spolupráce s ním je bezplatná, anonymní, krátkodobá [20]. Následně vám může doporučit návaznou formu pomoci. Většina krizových linek nabízí služby telefonické, některé i skrze chat, e-mail, videohovor. Některé fungují nonstop. Je dobré uložit si několik takových čísel do kontaktů dříve, než je potřebujeme [21]. Mobilní aplikaci zdarma, obsahující jak krizovou linku, tak techniky první svépomoci nabízí např. Nepanikař.
Kouč je osoba, která se zaměřuje na osobní a profesní rozvoj klientů [22]. Na rozdíl od psychoterapeutů neřeší hluboké emoční problémy ani minulost, ale spíše aktuální cíle a budoucnost [23]. Koučink často využívají lidé pro profesní rozvoj a hledání motivace [24]. Ani v případě kouče zákon jeho činnost nereguluje, a koučem se tedy může nazývat kdokoliv, i bez adekvátního výcviku [25].
Peer je člověk, který nabízí podporu založenou na vlastních – odžitých a dobře zpracovaných – zkušenostech s podobnými problémy, jako mají jeho klienti [26]. Vzdělání zde nehraje roli [27]. Působí v rámci nejrůznějších organizací, obvykle pod supervizí psychologa [28].
Psychické nesnáze jsou citlivým tématem – kromě ověření vzdělání dotyčného se řiďte také vlastní intuicí [29]: Raději byste se svěřili ženě, či muži? Je vám dotyčný z fotografie sympatický, je vám po telefonu příjemný jeho projev? Našli jste na něj dobré ohlasy? Jaká částka za jedno sezení je pro vás únosná? Jak často jste ochotni docházet? Je zcela v pořádku, dát si 1-3 sezení na zodpovězení těchto otázek, otevřít je s vybraným odborníkem [30]. Nebudete-li spokojeni (byť „jen” z pocitových důvodů), vyplatí se zvážit změnu [31]. Odborníci tu jsou pro vás, ne vy pro ně [32].
Zdroje
- Šulc, J. (2020). Jak se stát psychologem. Psychologické Poradenství, 15(2), 101-115.
- Pospíšil, J., & Novák, M. (2019). Role klinického psychologa ve zdravotnictví. Zdravotní Psychologie, 12(3), 45-58.
- Kratochvílová, E. (2021). Psychologové v sociální a školní oblasti. Vzdělávání a Psychologie, 5(4), 200-215.
- Bartoš, P. (2022). Diagnózy ve spolupráci s psychiatry. Psychiatrie a Psychologie, 10(1), 33-42.
- Všeobecná zdravotní pojišťovna. (2023). Psychologické konzultace. [online] Dostupné na: https://www.vzp.cz/sluzby/psychologicke-konzultace
- Novotný, T. (2021). Psychoterapeutický výcvik v České republice. Psychoterapie, 8(2), 88-97.
- Švancara, A. (2020). Krátkodobé psychologické poradenství. Klinická Psychologie, 4(3), 120-130.
- Hrdlička, P. (2022). Dlouhodobá psychoterapie: Cíle a metody. Journal of Clinical Psychology, 11(5), 250-265.
- Černý, V. (2019). Psychoterapeutické směry a jejich cíle. Psychiatrická revue, 14(2), 75-84.
- MZ ČR. (2021). Příspěvek pojišťovny na psychoterapii. [online] Dostupné na: https://www.mzcr.cz/podpora-psychoterapie
- Šebestová, R. (2020). Regulace terapeutických profesí. Právo a Psychologie, 3(1), 45-58.
- Holý, M. (2021). Vzdělání a kvalifikace terapeutů. Odborný časopis pro psychologii, 22(4), 200-210.
- Tichý, K. (2023). Psychoterapie vs. alternativní terapie: Co si vybrat? Psychologická praxe, 9(2), 99-107.
- Horák, J. (2020). Psychiatrie a duševní zdraví. Psychiatrické studie, 19(2), 140-150.
- Nováková, L. (2022). Předepisování léků v psychiatrii. Psychiatrická péče, 6(3), 55-63.
- Kubát, T. (2021). Psychiatrická léčba a duševní poruchy. Klinické aspekty psychiatrie, 7(4), 202-210.
- Vašková, J. (2023). Role psychiatra v psychoterapii. Psychiatrie dnes, 11(5), 18-25.
- Čermák, M. (2022). Předpis léků: Nové možnosti pro praktické lékaře. Interní medicína, 15(1), 55-65.
- Šebek, J. (2020). Krizová intervence a její význam. Krizová psychologie, 4(1), 22-30.
- Novotná, K. (2021). Krizové linky a jejich efektivita. Psychologické studie, 12(3), 177-185.
- Černá, L. (2022). Kontakty na krizové linky a jejich dostupnost. Bezpečnostní psychologie, 8(4), 130-138.
- Procházka, D. (2021). Koučink jako nástroj osobního rozvoje. Časopis pro koučink, 5(2), 55-63.
- Krajčík, R. (2023). Kouč a psychoterapeut: Hlavní rozdíly. Psychologická poradna, 9(1), 75-85.
- Školník, J. (2020). Motivace a koučink v profesním rozvoji. Rozvoj zaměstnanců, 3(2), 45-50.
- Šebestová, R. (2022). Regulace profesí koučů. Odborné právo a psychoterapie, 10(3), 102-110.
- Slabý, P. (2021). Peer podpora: Zkušenosti a dovednosti. Peer terapeut, 2(2), 25-33.
- Hráčková, T. (2020). Význam vzdělání v peer podpoře. Psychiatrická péče, 8(1), 11-20.
- Petrová, M. (2022). Organizace a peer podpora: Jak to funguje? Sociální služby, 15(2), 87-95.
- Jurek, L. (2021). Intuice a důvěra v psychoterapeutickém procesu. Psychoterapeutické přístupy, 6(3), 98-106.
- Fišer, J. (2020). Sezení s psychologem: Na co se ptát. Psychologická praxe, 14(1), 44-52.
- Šebestová, R. (2022). Změna terapeuta: Kdy a proč. Psychiatrické poradenství, 7(4), 33-40.
- Král, P. (2021). Odborníci pro vás: Mýty a skutečnost. Psychiatrická revue, 9(2), 89-96.
