Kryokonzervace embryí: Potenciál budoucího života uložený v čase
Publikováno / aktualizováno: 8. 8. 2025
Ve své práci je orientovaná především na krizovou intervenci, individuální, párové, rodinné psychosociální poradenství, mediaci a koučink. Na webu Ivy Guide je tvůrce obsahu.
Editor/ka
Foto: Unsplash
Co si odnést
- Kryokonzervace embryí umožňuje uchovat šanci na rodičovství i na desítky let. Z původní laboratorní novinky se stala běžnou součástí IVF. V Česku se využívá od 90. let a umožňuje skladování embryí až 10 let s možností prodloužení.
- Dlouhodobé uchovávání embryí otevírá etické a právní otázky. Případy dětí narozených z desítky let starých embryí ukazují složitost genetických i právních vazeb. V ČR platí, že dítě je potomkem ženy, která jej porodí, a existuje pojem „darování embrya“, ne adopce.
- Za technologií stojí lidské příběhy a potřeba citlivého přístupu. Rodiče i děti čelí otázkám identity, smyslu a původu. Kryokonzervace není jen lékařský výkon, ale také součást nového vnímání rodiny a rodičovství.
Zmrazené embryo není jen „buněčný materiál čekající na využití“. Je to potenciál budoucího života, uložený v čase, který mezitím plyne dál. Kryokonzervace embryí umožňuje uchovat šanci na rodičovství i po letech, ale otevírá i otázky, které se netýkají jen těla, ale i vztahů, identity a etiky. Tento článek nabízí mezioborový pohled na historii, současnost i dopady kryokonzervace embryí, včetně případu dítěte narozeného po třiceti letech kryokonzervace.
Kryokonzervace embrya: život pozastavený v čase
Technologie asistované reprodukce otevřela v posledních letech možnosti, které si předchozí generace neuměly ani představit. Jednou z nich je schopnost uchovat embrya v hlubokém zmrazení a tím nejen „odložit“ rozhodnutí o rodičovství, ale uchovat potenciál života i pro další roky. Kryokonzervace embryí dnes není pouze technickým prostředkem v procesu IVF, ale nese s sebou významné biologické, psychologické, právní a etické implikace, jak pro rodiče, tak pro dítě, které z embrya vznikne.
Od laboratorního experimentu k běžné praxi
První dítě narozené z kryokonzervovaného embrya spatřilo světlo světa v roce 1984. Tehdy šlo o medicínský průlom. V České republice se kryokonzervace embryí začala laboratorně využívat na počátku 90. let. Jeden z prvních klíčových milníků se odehrál v roce 1992 ve Fakultní nemocnici v Brně, kde byl zahájen systematický program uchovávání embryí v tekutém dusíku. Šlo o průkopnický krok, který položil základy pro rutinní využití této metody v rámci IVF léčby.
O rok později, 5. ledna 1993, se v Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí narodilo první dítě v Česku z zmraženého embrya. Pacientka tehdy podstupovala léčbu neplodnosti po jedenácti letech neúspěšných pokusů o početí. Embrya byla zmrazena přibližně na sedm měsíců, než došlo k jejich rozmrazení a přenosu do dělohy. Výsledkem byl zdravý porod holčičky o váze 3,54 kg a délce 54 cm. Byl to medicínský i symbolický začátek nové éry české reprodukční medicíny.
Dnes se zmrazování embryí využívá rutinně jako součást IVF laboratorní techniky. Embrya jsou nejčastěji zmrazována metodou vitrifikace, při níž dochází k okamžitému zmražení na teplotu tekutého dusíku (-196 °C). Tím se zabrání tvorbě ledových krystalků, které by mohly buňky embrya poškodit. Po rozmrazení je možné embryo transferovat zpět do dělohy za ideálních podmínek bez ztráty jeho životaschopnosti.
Současná data potvrzují, že délka skladování nemá zásadní vliv na šanci na těhotenství, pokud je embryo kvalitní a jsou dodrženy laboratorní postupy. V České republice je možné transferovat embryo do těla ženy do jejích 49. narozenin, přičemž délka uchování je legislativně stanovena na 10 let s možností prodloužení na základě dohody mezi pacientem a klinikou.
Život „odložený“ o desetiletí
Na přelomu července 2025 obletěla svět zpráva o chlapci jménem Thaddeus Daniel Pierce, který se narodil v americkém Ohiu z embrya zmrazeného v roce 1994. Biologická matka embrya, tehdy bez úspěchu podstupující IVF, uložila tři embrya v laboratoři, aniž by tušila, že jedno z nich bude o třicet let později vneseno do života úplně jiné rodině. Manželé Pierceovi, kterým se nedařilo počít přirozenou cestou, využili možnosti tzv. „adopce embrya“, které je v USA dostupné cestou nábožensky vedených organizací umožňujících výběr příjemců na základě víry, etnicity a rodinného statusu. Tento případ, patrně světově rekordní v délce skladování použitého embrya, znovu otevřel odbornou i laickou debatu o tom, co vlastně znamená „biologické“ rodičovství, jak vnímáme čas ve vztahu k početí a co si z těchto situací může odnést samotné dítě?
Darovaná embrya a český právní rámec
Zatímco v USA může dojít k přenosu zmraženého embrya mezi dvěma rodinami skrze relativně volný (a soukromý) systém, v České republice je situace právně odlišná. „Adopce embrya“ jako právní institut neexistuje. Mluvíme o darování embrya, které může být vytvořeno buď z vlastních gamet daného páru (například po IVF) nebo z darovaných vajíček a spermií jiných osob – tedy dárců. Kliniky asistované reprodukce pracují v rámci přísné legislativy, která zajišťuje anonymitu dárců a ochranu práv dítěte.
Podle platného práva se dítě narozené z darovaného embrya automaticky stává potomkem ženy, která jej porodí a jejího partnera, pokud s léčbou souhlasil. Neprobíhá žádné adopční řízení a dítě nemá právní nárok na informace o biologických dárcích. To s sebou nese výzvy jak na straně rodičů, kteří zvažují, co a kdy dítěti o jeho původu sdělit, tak i v širším kontextu práva dítěte na vlastní identitu.
Psychologické a etické souvislosti
Rozhodnutí využít kryokonzervované embryo – ať už vlastní nebo darované, má dalekosáhlé psychosociální dopady. Rodiče mohou cítit vděk, naplnění i nejistotu. Při použití embrya uchovaného dlouhé roky může být otázkou, jak navázat na dávné rozhodnutí. Pokud embryo pochází z darovaných buněk, nastupují témata genetické nepříbuznosti a identity. Rodiče často potřebují pomoc v tom, jak dítěti sdělit pravdu o jeho vzniku, jak zvládnout ambivalence („je to naše dítě, i když ne geneticky“) nebo jak vyprávět příběh, v němž začátek života probíhal jinde a jindy, než začalo jejich těhotenství a rodičovství.
Samotné dítě může v dospívání či dospělosti vnímat odlišnost svého „zrození ze zamrazení“. U dětí, které se dozví, že byly dlouhé roky „čekajícími embryi“, se mohou objevit otázky smyslu svého života nebo osudu. Důležité je, aby se jim informace sdílely postupně, v bezpečném a přirozeném prostředí a nebyly tabuizovaný. V případech, kdy existují geneticky příbuzní sourozenci narození o desítky let dříve, vstupuje do hry i generační odstup a redefinice rodinných vztahů.
Eticky se debatuje o tom, co se má stát s embryi, která už jejich původní rodiče, dárci nechtějí nebo nemohou využít. Zda mají být zničena, darována k vědeckým účelům nebo nabídnuta jiným párům. Odpovědi na tyto otázky se často liší podle právního rámce, kulturního kontextu a osobních postojů jednotlivců a legislativy dané země.
Mezi technologií a odpovědností
Kryokonzervace embryí je bezesporu technickým triumfem moderní medicíny. Její použití ale není jen otázkou laboratoře. Nese s sebou nároky na rozhodování, informovanost, psychologickou připravenost a mezioborovou spolupráci. Jde o oblast, kde by technologie měla kráčet ruku v ruce s etikou, právem a péčí o duši. Tam, kde medicína umožní uchovat život na desítky let, je naším úkolem pečovat o kvalitu života, který z takového rozhodnutí vzejde. A také o lidskost, se kterou tyto příběhy doprovázíme.
Závěrem:
Kryokonzervace embryí je mocným nástrojem reprodukční medicíny. Její síla však nespočívá pouze v technické schopnosti „zastavit čas“, ale v tom, jak dokážeme tyto možnosti ukotvit v eticky odpovědném, právně jasném a lidsky citlivém přístupu. Kryokonzervace embryí dnes není jen „rezervou pro příště“ je to nástroj, který mění podobu rodičovství. Dokáže uchovat potenciál života přes desetiletí, nabídnout šanci párům, které jinak dítě mít nemohou, a zároveň klade nové otázky:
Kdo jsme jako rodiče? Jak vyprávíme příběh vzniku života? A co to znamená pro děti samotné?
Mezi nadějí, technologií a odpovědností leží prostor, který vyžaduje nejen špičkovou medicínu, ale i
lidskost a respekt k příběhům, které embrya přinášejí.
CIBULA, D. a J. FEYEREISL, 2015. Kryokonzervace – historie a etická problematika skladování embryí. Časopis lékařů českých, 154(5–7), 232–235.
Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2024. Analýza institutu náhradního mateřství [online]. Dostupné z: https://eudeska.justice.cz/Lists/EUD/Attachments/5335/MSP-734_2024-OSV-OSV-příloha.pdf [cit. 2025-08-05].
AMERICAN SOCIETY FOR REPRODUCTIVE MEDICINE, 2024. Defining embryo donation: an Ethics Committee opinion [online]. Dostupné z: https://www.asrm.org/globalassets/_asrm/practice-guidance/ethics-opinions/pdf/defining_embryo_donation.pdf [cit. 2025-08-05].
VESELSKÁ, R., 2024. Etika reprodukční medicíny [online]. Masarykova univerzita. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/lf/ps21/lekarska_etika/web/pages/04_reprodukcni_medicina.html [cit. 2025-08-05].
MDPI, 2024. Exploring the Frontiers of Ovarian Tissue Cryopreservation: A Review [online]. Dostupné z: https://www.mdpi.com/2077-0383/13/15/4513?utm_source [cit. 2025-08-05].
AMERICAN SOCIETY OF CLINICAL ONCOLOGY, 2025. Fertility Preservation in People With Cancer. ASCO Guideline Update [online]. Dostupné z: https://ascopubs.org/doi/10.1200/JCO-24-02782?utm_source [cit. 2025-08-05].
AMERICAN SOCIETY FOR REPRODUCTIVE MEDICINE, 2024. Gamete and embryo donation guidance [online]. Dostupné z: https://www.asrm.org/globalassets/_asrm/practice-guidance/practice-guidelines/pdf/gamete-and-embryo-donation-guidance-2024.pdf [cit. 2025-08-05].
PUBMED, 2022. Good practice recommendations for information provision for those involved in reproductive donation [online]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35178481/ [cit. 2025-08-05].
REPROFIT, 2025. Léčba darovanými embryi [online]. Dostupné z: https://www.reprofit.cz/cs/lecba-neplodnosti/ivf-s-darovanymi-embryi/ [cit. 2025-08-05].
NOVINKY.CZ, 2008. Již 15 let se v Česku rodí děti ze zmrazeného embrya [online]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/zena-jiz-15-let-se-v-cesku-rodi-deti-ze-zmrazeneho-embrya-40181507 [cit. 2025-08-05].
AMERICAN SOCIETY FOR REPRODUCTIVE MEDICINE, 2024. Pokyny pro darování embryí [online]. Dostupné z: https://www.asrm.org/practice-guidance/practice-committee-documents/guidance-regarding-gamete-and-embryo-donation/?utm_source [cit. 2025-08-05].
KOHOUTOVÁ, M., 2024. Právo dítěte znát svůj původ v kontextu asistované reprodukce: komparativní analýza[online]. Univerzita Karlova. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/173085/120414641.pdf?sequence=1&isAllowed=y [cit. 2025-08-05].
PUBMED, 2020. Recent trends in embryo disposition choices made by patients following in vitro fertilization[online]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32816130/ [cit. 2025-08-05].
KONEČNÁ, H. a R. SVATOŠ, 2018. Sdílená odpovědnost v proceduře náhradního mateřství. Medical Law Journal, 8(3) [online]. ISSN 1804-8137. Dostupné z: https://medlawjournal.ilaw.cas.cz/index.php/medlawjournal [cit. 2025-08-05].
PRO LEKARE, 2024. Současné trendy v psychosociální a etické problematice dárcovství gamet [online]. Dostupné z: https://www.prolekare.cz/casopisy/ceska-gynekologie/2017-4-5/soucasne-trendy-v-psychosocialni-a-eticke-problematice-darcovstvi-gamet-61648 [cit. 2025-08-05].
SUCHÁ, L., 2024. Stigma neplodnosti [online]. Psychologie.cz. Dostupné z: https://psychologie.cz/stigma-neplodnosti/ [cit. 2025-08-05].
Ve své práci je orientovaná především na krizovou intervenci, individuální, párové, rodinné psychosociální poradenství, mediaci a koučink. Na webu Ivy Guide je tvůrce obsahu.
