Co nás brzdí v hledání odborné psychické podpory?
Publikováno / aktualizováno: 5. 2. 2025
Napsal/a a ověřil/a
Editor/ka
Foto: Unsplash
Co si odnést
- Lidé často odkládají vyhledání odborné psychologické pomoci kvůli strachu ze stigmatizace, přesvědčení o vlastní samostatnosti a nedostatku informací o tom, jak terapie funguje.
- Finanční náklady, dlouhé čekací doby, omezená dostupnost terapeutů nebo neznalost kritérií, která při výběru odborníka zohlednit, představují další významné bariéry, které komplikují přístup k péči o duševní zdraví.
- Kulturní normy a genderová očekávání často posilují přesvědčení, že vyhledání pomoci je znakem slabosti, což dále umocňuje váhání lidí potřebujících pomoc nad odborným řešením jejich potíží.
Vyhledání odborné pomoci při duševních potížích často naráží na různé vnitřní i vnější překážky. Kvalitativní studie odhalují šest nejčastějších důvodů, které vedou k nebezpečnému odkládání péče o duševní zdraví. Ke každému z nich jsme přidali konkrétní výpovědi lidí, kteří zpětně litují, že se na odborníky neobrátili dříve.
1. Stigma a obava z odsouzení
Obavy, že vyhledání psychoterapie bude vnímáno jako známka slabosti nebo „šílenství“, často pramení ze strachu z odsouzení okolím.
„Měl/a jsem strach, že pokud se přiznám, že potřebuji pomoc, lidé mě začnou považovat za někoho, kdo je slabý a neschopný se postavit životním problémům.“ [2]
„Cítil/a jsem se, jako by mě známka ‘duševní nemoci’ okamžitě vykázala ze společenských kruhů, což mě naprosto paralyzovalo.“ [4]
2. Silná potřeba samostatnosti a přesvědčení, že by si měli poradit sami
Mnozí věří, že jsou povinni a schopni své problémy zvládnout bez vnější pomoci, a vyhledání terapie je pro ně známkou selhání.
„Bylo pro mě těžké připustit, že mám problém, který bych nemohl/a vyřešit vlastními silami – vyhledání terapie se mi zdálo jako přiznání porážky.“ [1]
3. Nejasnosti ohledně účinnosti a procesu terapie
Časté jsou také pochybnosti, zda psychoterapie skutečně pomůže, nebo neporozumění tomu, jak proces terapie funguje.
„Nechtěl/a jsem investovat čas a energii do něčeho, o čem jsem nebyl/a jistý/á, jestli mi opravdu pomůže – byl/a jsem zmatený/á ohledně toho, jak terapie funguje.“ [5]
„Cítil/a jsem se nejistě a ztraceně při představě, že budu muset mluvit o svých nejhlubších pocitech s cizím člověkem – nebylo mi jasné, co terapie obnáší.“ [5]
4. Finanční a praktické bariéry
Náklady na terapii, omezené možnosti podpory od pojišťovny (jednotlivé české pojišťovny se aktuálně ve výši příspěvků na duševní zdraví významně liší), nebo logistické komplikace jako dlouhé čekací doby a nedostupnost odborníků často odrazují lidi od vyhledání potřebné pomoci.
„Bylo pro mě nemožné najít si terapeuta, kterého bych si mohl/a dovolit, a čekací doby byly tak dlouhé, že jsem se nakonec rozhodl/a to odložit.“ [6]
5. Nedostatečná informovanost o duševním zdraví
Nedostatečná informovanost o duševním zdraví vede k bagatelizaci příznaků potíží a k podcenění potřebné péče.
„Nikdy jsem si neinterpretoval/a své pocity smutku a úzkosti jako symptom něčeho, co by mělo být léčitelné – prostě jsem to považoval/a za normální životní fázi.“ [4]
6. Kulturně a genderově zakořeněná očekávání
Kulturní normy a stereotypy často podporují přesvědčení, že emoce a duševní potíže by měly být potlačovány, což značně ovlivňuje ochotu vyhledat pomoc.
„Ve naší kultuře je normou, že muži nemají mluvit o svých emocích – vyhledat pomoc bylo mým okolím vnímáno jako projev nedostatečné mužnosti.“ [1]
„Byla jsem vychována s přesvědčením, že bych měla zvládat své problémy sama, a jakákoliv forma pomoci byla považována za něco, co se neslučuje s tradičními hodnotami mé rodiny.“ [1]
Výše popsané faktory ukazují, že odkládání vyhledání odborné pomoci není jen otázkou osobní slabosti, ale výsledkem komplikovaného spletence vnitřních přesvědčení, kulturních očekávání a praktických bariér. Překonání těchto překážek vyžaduje nejen osobní odvahu, ale také pokračující společenské změny, které povedou k větší otevřenosti a informovanosti o duševním zdraví. Každý, kdo jde v péči o svou psychiku příkladem či druhé podpoří ve vyhledání potřebné péče, se na ní podílí – možná statečněji a významněji, než si myslí.
- Addis, M. E., & Mahalik, J. R. (2003). Men, masculinity, and the contexts of help seeking. American Psychologist, 58(1), 5–14.
- Gulliver, A., Griffiths, K. M., & Christensen, H. (2010). Perceived barriers and facilitators to mental health help-seeking in young people: A systematic review. BMC Psychiatry, 10, 113.
- Mojtabai, R., Olfson, M., & Mechanic, D. (2002). Perceived need and help-seeking in adults with mood, anxiety, or substance use disorders. Archives of General Psychiatry, 59(1), 77–84.
- Reavley, N. J., & Jorm, A. F. (2011). Associations between stigma and help‐seeking for mental disorders: A systematic review. Medical Journal of Australia, 195(3), S29–S32.
- Schnyder, N., Panczak, R., Groth, N., & Schultze-Lutter, F. (2017). Association between mental health-related stigma and active help-seeking: Systematic review and meta-analysis. British Journal of Psychiatry, 210(4), 261–268.
- Wang, P. S., Aguilar-Gaxiola, S., Alonso, J., Angermeyer, M. C., Borges, G., Bromet, E. J., … & Wells, J. E. (2007). Use of mental health services for anxiety, mood, and substance disorders in 17 countries in the WHO world mental health surveys. The Lancet, 370(9590), 841–850.
Napsal/a a ověřil/a
