Souvislosti potratu v prvním trimestru
Publikováno / aktualizováno: 5. 5. 2025
Ve své práci je orientovaná především na krizovou intervenci, individuální, párové, rodinné psychosociální poradenství, mediaci a koučink. Na webu Ivy Guide je tvůrce obsahu.
Editor/ka
Foto: Unsplash
Co si odnést
- Těhotenské ztráty jsou běžné, postihují 10–20 % rozpoznaných těhotenství. Většina samovolných potratů nastává v prvních 8 týdnech těhotenství, často ještě před jeho klinickým potvrzením.
- Příznaky (i hrozícího) potratu zahrnují krvácení, bolest v podbřišku a úbytek těhotenských příznaků, ale konečnou diagnózu a nejlepší následující postup určí až lékař.
- Další těhotenství je fyziologicky možné plánovat po několika týdnech, nicméně dostatečná psychická rekonvalescence páru může trvat mnohem déle.
Výskyt a četnost
V České republice je ročně hlášeno přibližně 14 000 samovolných potratů, což znamená 10–20 % ze všech klinicky rozpoznaných těhotenství. Celkově končí potratem 10–20 % klinicky rozpoznaných těhotenství, přičemž nejvíce ze samovolných potratů nastává v prvních 12 týdnech těhotenství (neboli v prvním trimestru). Naprostá většina (až 80 %) z nich proběhne do 8. týdne těhotenství. Skutečný počet může být ale vyšší, protože mnoho potratů proběhne ještě před klinickým potvrzením těhotenství ultrazvukem (tzv. biochemická gravidita), a jeví se jen jako opožděná menstruace.
Z lékařského hlediska rozlišujeme:
- Biochemické těhotenství – gravidita potvrzena pouze na základě zjištění pozitivity tzv. „těhotenského hormonu” (hCG) z krve nebo z moči těhotné ženy.
- Klinické těhotenství – gravidita potvrzena na základě klinického a ultrazvukového vyšetření těhotné ženy, přičemž je prokázána srdeční akce embrya/plodu.
- Zamlklé těhotenství / Zamlklý potrat – jedná se o typ potratu, kdy embryo přestane vyvíjet srdeční aktivitu, aniž by však došlo k jeho spontánnímu vypuzení z dělohy matky.
- Spontánní potrat – jedná se o typ potratu, kdy dojde k odloučení plodového vejce (zárodek implantovaný v děložní sliznici po dobu jeho vývoje v těle matky) a k jeho vypuzení z dělohy.. Podle toho zda dojde ke kompletnímu odloučení, nebo část plodového vejce zůstala po potratu v děloze, rozlišujeme potrat kompletní a nekompletní.
Příčina časných těhotenských ztrát je většinou multifaktoriální a zahrnuje zejména genetická poškození, chromozomální odchylky (zejména chybění nebo přebývání chromozomů), endokrinní poruchy, imunologické faktory, strukturální/anatomické abnormality dělohy a struktur malé pánve, infekce a faktory okolního prostředí. U opakovaných potratů je vždy indikováno komplexní vyšetření.
Jak poznat samovolný potrat?
K příznakům patří zejména:
- krvácení z pochvy/dělohy, od špinění po silné krvácení s odcházející tkání,
- bolest v podbřišku podobná menstruačním křečím,
- náhlá absence nebo zmírnění těhotenských příznaků (např. nevolnosti, napětí v prsou),
- pocit „něco není v pořádku“.
Je však důležité říct, že krvácení (i silné), i bolest v podbřišku mohou být přítomné i u optimálně probíhajícího těhotenství. Konečnou diagnózu potvrdí až lékařské vyšetření, zejména ultrazvukové.
Příčiny samovolného potratu
I zde jsou příčiny často multifaktoriální. Patří k nim:
- Genetické poruchy embrya – hlavní příčina většiny potratů v 1. trimestru, zejména aneuploidie, tedy chybění nebo přebývání chromozomů.
- Endokrinologické příčiny – např. onemocnění štítné žlázy, nadledvinek nebo podvěsku mozkového nebo také nedostatečná produkce progesteronu v průběhu časné nebo pozdější fáze těhotenství.
- Imunologické příčiny – kdy dochází k porušení aktivity imunitního systému a tím vytvoření negativních podmínek pro vlastní vznik nebo průběh těhotenství.
- Infekce – např. toxoplazmóza, cytomegalovirus, listerióza, které mohou být příčinou neúspěšné gravidity nebo také poškození embrya/plodu.
- Anatomické faktory – vrozené vývojové vady dělohy, jako je například děložní septum (přepážka) nebo vyšší stadia vrozených vad, jako je například zdvojená děloha a jiné.
- Faktory životního stylu – kouření, alkohol, nadměrný stres, obezita, extrémní fyzická zátěž.
- Věk matky – s věkem nad 35 let stoupá riziko zejména genetických vad embrya a tím neúspěchu gravidity. Vyšší reprodukční věk ženy však také znamená vyšší rizika onemocnění jako jsou vysoký krevní tlak, těhotenská cukrovka a jiné.
Průběh samovolného potratu a co se děje po něm?
Samovolný potrat může probíhat různě:
- Kompletní potrat – zbytky tkáně plodu odejdou přirozeně, děloha se vyčistí bez nutnosti lékařského zákroku.
- Neúplný potrat – část tkání zůstává v děloze, obvykle je nutné jejich odstranění (farmakologicky nebo chirurgickým zákrokem).
- Zamlklé těhotenství (missed abortion) – plod se zastaví ve vývoji, ale tělo ho spontánně nevypudí. Řeší se farmakologicky nebo chirurgicky.
Po potratu (zejména spontánním) se doporučuje kontrolní vyšetření k ověření, že je děloha prázdná a žena není v ohrožení (např. krvácením nebo infekcí). Po tělesné stránce se žena většinou zotaví během několika týdnů. Psychicky však může být období po potratu zátěžové mnohem déle a vyžaduje vnímavou, mnohdy odbornou podporu.
Co můžete udělat pro snížení rizika samovolného potratu?
Neexistuje žádný způsob, jak zcela zabránit potratu, zejména pokud je příčina genetická. Přesto lze některá rizika zmírnit, konkrétně:
- udržováním zdravé tělesné hmotnosti,
- omezením stresu a vyváženým životním stylem,
- vynecháním alkoholu, kouření a drog,
- kontrolou a také důslednou léčbou chronických onemocnění (jako je diabetes, onemocnění štítné žlázy aj.),
- užíváním kyseliny listové (ideálně již před otěhotněním), vitaminu D a dalších lékařem doporučených potravinových doplňků ,
- pravidelnou prenatální péčí v souladu s doporučením vašeho lékaře.
Jak postupovat při opakovaných potratech?
Při dvou a více samovolných potratech po sobě se hovoří o opakované těhotenské ztrátě a doporučuje se, zejména u žen nižšího reprodukčního věku, odborné vyšetření ženy nebo obou partnerů. Vždy je potřeba začít podrobným odběrem anamnézy a klinickým a ultrazvukovým vyšetřením ženy. Toto „podrobnější vyšetření” může zahrnovat:
- genetickou konzultaci a případné laboratorní testy,
- imunologické vyšetření,
- endokrinologické vyšetření,
- hematologické vyšetření,
- laboratorní vyšetření ke zjištění infekčních příčin opakovaných těhotenských ztrát.
V závislosti na nálezu nebo výsledcích je možné začít některé z možných příčin léčit (např. hormonální substitucí, antikoagulační terapií, chirurgickým řešením vrozených děložních vad). U velké skupiny párů se však příčina nenajde.
Pravděpodobnost potratu po otěhotnění metodami asistované reprodukce
Riziko potratu při asistované reprodukci je srovnatelné jako při početí přirozeném – pohybuje se kolem 15–25 %. Zvyšují ho zejména vyšší věk matky, nižší kvalita embryí a přidružené zdravotní komplikace. Vzhledem k psychické i finanční zátěži, jakou asistovaná reprodukce je, je každý neúspěch vnímán léčeným párem velmi intenzivně. Je proto součástí dobré praxe nabídnout, případně i zajistit páru návaznou psychologickou podporu**.**
Kdy můžete opět otěhotnět po samovolném potratu?
Nástup menstruačního cyklu po samovolném potratu je individuální. K ovulaci dochází nejčastěji přibližně za 2–4 týdny a první menstruace obvykle přichází do 4–6 týdnů. Z medicínského hlediska není nutné čekat déle, pokud nedošlo ke komplikacím (např. zánětu, silnému krvácení nebo chirurgickému zákroku s nutností delší rekonvalescence). Ve většině případů se doporučuje počkat alespoň do odeznění šestinedělí a do návratu pravidelné menstruace.
Fyzická připravenost
Pokud je tělo ženy dle gynekologické kontroly fyzicky zotavené a hladiny hormonů se stabilizovaly je možné plánovat další těhotenství zpravidla po 1–3 měsících. Důležité je zajistit adekvátní výživu, užívat kyselinu listovou, případně upravit medikaci, pokud žena trpí chronickým onemocněním.
U žen po opakovaných potratech nebo se zjištěnými rizikovými faktory (např. poruchy srážlivosti, imunologické problémy) je žádoucí, aby bylo těhotenství plánováno ve spolupráci se specializovaným pracovištěm (např. centra pro léčbu reprodukčních ztrát nebo centra asistované reprodukce).
Psychická připravenost
Zatímco vaše tělo se může zotavit poměrně rychle, vaše duševní připravenost může vyžadovat delší čas. Po ztrátě těhotenství se často objevují pocity strachu, úzkosti, nedůvěry ve vlastní tělo nebo smutek, který ještě nebyl plně prožit a zpracován. Mnohé ženy uvádějí, že další těhotenství vnímají jako „šanci začít znovu“, ale zároveň se obávají opakování ztráty.
Je důležité nevytvářet na sebetlak (ať už zvenčí, nebo vnitřně) ohledně „rychlého návratu“ na cestu za dítětem . Rozhodnutí by se mělo řídit vašímvlastním tempem, a pokud cítíte nejistotu, může být velmi přínosné navštívit psychologa či psychoterapeuta.
Z psychologického hlediska je důležité vědět, že ztráta v časném stádiu těhotenství může být pro ženu i jejího partnera hluboce zraňující, přestože není společensky vnímána jako „plnohodnotná“. Běžné jsou emoce jako smutek, vina, stud nebo existenciální nejistota, a pokud nejsou zachyceny a uznány, mohou vést k vleklým psychickým obtížím.
Další těhotenství jako rizikové období
I když je průběh dalšího těhotenství z lékařského hlediska v pořádku, psychicky může být náročnější v důsledku předchozí těžké zkušenosti. Ženy často popisují:
- neschopnost těšit se na narození dítěte,
- větší obavy před každou kontrolou,
- emoční odstup od plodu jako formu obrany před bolestí z případné ztráty,
- úzkost rostoucí společně s blížícím se milníkem těhotenství, v němž dříve o miminko přišly.
Z těchto důvodů je doporučeno, aby byla žena během následného těhotenství podporována více než jen medicínsky – vhodná je kontinuální komplexní péče, informovaný a klidný přístup zdravotníků, případně psychologické doprovázení, například v rámci perinatální péče nebo podpůrné skupiny.
KUEBELBECK, Amy a Deborah L. DAVIS. Darovaný čas: čekáme dítě, jehož život bude jen krátký. V Praze: Cesta domů, 2020. ISBN 978-80-88126-75-1.
RATISLAVOVÁ, Kateřina. Perinatální paliativní péče: péče o ženu a její rodinu, rituály rozloučení, proces truchlení a vyrovnávání se se ztrátou. Praha: Grada, 2016. Psyché. ISBN 978-80-271-0121-4.
ŘEZÁČOVÁ, Jitka et al. Reprodukční medicína Současné možnosti v asistované reprodukci. Praha: Mladá fronta, 2018. ISBN 978-80-204-4657-2.
ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Prázdná kolébka: jak překonat ztrátu dítěte před porodem nebo těsně po něm. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0942-3.
ŠPATENKOVÁ, N. Poradenství pro pozůstalé. Grada Publishing: Praha: 2008. ISBN 978-80-247-17401.
TAKÁCS Lea, SOBOTKOVÁ Daniela, ŠULOVÁ Lenka a kolektiv. Psychologie v perinatální péči – Praktické otázky a náročné situace. Grada Publishing: Praha: 2015. ISBN 978-80-247-5127-6.
ČSÚ Vývoj obyvatelstva české republiky. Potratovost. Online. Csu.gov.cz. 2019. Dostupné z: https://csu.gov.cz/docs/107508/7e2e9514-6315-a6ef-cd27-3d4473477226/13006920a05.pdf?version=1.0 .[cit. 2025-04-12].
Miscarriage Management. Online. Perinatalniztrata.cz. 2015. Dostupné z: https://www.perinatalniztrata.cz/wp-content/uploads/2020/11/ztrata_miminka_v_prvnim_trimestru.pdf?utm_source=chatgpt.com .[cit. 2025-04-12].
ÚZIS ČR. Online. ÚZIS.CZ. 2018. Dostupné z: https://www.uzis.cz/sites/default/files/knihovna/potraty2016.pdf?utm_source=chatgpt.com . [cit. 2025-04-12].
ZPMV Potrat. Online. 2025. Zpmvcr.cz. Dostupné z:
https://www.zpmvcr.cz/pojistenci/zdravotni-poradna-0/tehotenstvi-a-porod/tehotenstvi/potrat
.[cit. 2025-04-12].
Ve své práci je orientovaná především na krizovou intervenci, individuální, párové, rodinné psychosociální poradenství, mediaci a koučink. Na webu Ivy Guide je tvůrce obsahu.
