Pestrobarevné alternativy založení rodiny
Publikováno / aktualizováno: 12. 3. 2025
Pracuje s dětmi a dospělými, kteří se ocitli v náročné životní situaci nebo majícími duševní obtíže. Na webu Ivy Guide zaštiťuje editaci a tvorbu obsahu.
Editor/ka
Foto: Unsplash
Co si odnést
- Existuje vícero cest vedoucích k potenciálně naplněnému rodinnému životu. Patří sem IVF s vlastními nebo darovanými pohlavními buňkami, surogátní (náhradní) mateřství, adopce, pěstounství a volba bezdětnosti. Každá z nich s sebou nese specifické výzvy a předchází jí mnohá informovaná rozhodnutí.
- Každá z těchto cest vyžaduje právní ošetření a může – podobně jako přirozeně dosažené rodičovství – vyvolávat emocionální komplikace, jako jsou otázky identity dítěte nebo vztahy s biologickými rodiči.
- Klíčové je, aby rozhodnutí o rodičovství či bezdětnosti odpovídalo hodnotám a možnostem obou z páru.
Obyvatelé většiny vyspělých zemí, kteří se potýkají s neplodností, mají v jistém smyslu „štěstí v neštěstí“. Žijí v době a na místě, kde existují k přirozenému početí alternativy. Ty mohou být stejně hodnotné a naplňující jako rodičovství přirozené, pokud k nim dotyčný pár dokáže zaujmout vhodný postoj [1, 2]. Ruku v ruce s touto výsadou kráčí nutnost činit nejedno informované rozhodnutí, při čemž může být zkoušena jejich psychická odolnost a schopnost nadhledu. Jaké cesty to jsou?
1) IVF léčba s gametami vlastními
IVF neboli in vitro fertilizace s vlastními vajíčky a spermiemi je nejčastější metodou asistované reprodukce. Umožňuje zachovat genetickou vazbu mezi budoucím potomkem a léčeným párem díky přímé účasti rodičů na početí. Zároveň zajišťuje biologickou vazbu prostřednictvím těhotenství a porodu, kterých se budoucí matka přímo účastní. Proces zahrnuje hormonální stimulaci, odběr vajíček a jejich oplodnění v laboratoři. S tímto postupem se však pojí určitá rizika, například nižší úspěšnost u některých diagnóz [3, 4].
2) IVF léčba s gametami darovanými
Pokud nejsou vlastní gamety k početí zdravého dítěte vhodné, lze využít darovaná vajíčka, spermie, nebo přímo darované embryo. Genetická vazba dítěte pak zůstává max. s jedním z rodičů. Tato metoda je v některých případech volena při genetických poruchách či zdravotních problémech v páru. Darované gamety mohou později vyvolávat otázky identity dítěte a vztahu dítěte – resp. celé rodiny – k dárci, který je v ČR ze zákona anonymní [5, 6].
Dítě v děloze vnímá hlasy rodičů a zvuky prostředí, což může přispět k jeho adaptaci na prostředí po narození. Pomocí tzv. epigenetických mechanismů je dítě samotným těhotenstvím výrazně ovlivněno. Epigenetika zkoumá to, jak se geny vypínají a zapínají na základě prostředí, to znamená že samotné těhotenství má vliv na to, jak se dítě bude v těle matky vyvíjet. Například špatná výživa matky může změnit způsob, jak tělo dítěte zpracovává energii, což ovlivní riziko obezity nebo cukrovky v dospělosti. Tyto změny mohou být dočasné, ale některé mohou přetrvat po celý život nebo být předávány další generaci. Zdraví a životní styl matky během těhotenství tak mají zásadní vliv na budoucí zdraví dítěte [7, 8].
3) Surogátní mateřství
Surogátní mateřství znamená, že tzv. náhradní matka odnosí dítě jeho budoucím rodičům. Může jít o dítě počaté vlastními případně darovanými gametami. Náhradní matka, která dítě porodí, s ním má vazbu biologickou, zatímco muž a žena, z jejichž buněk vzniklo embryo, vazbu genetickou. Ti, kdo pro něj po narození plní rodičovskou roli, s ním mají vazbu sociální. Surogátní mateřství mohou využít ti, kdo dítě nemohou ze zdravotních důvodů donosit sami. Proces vyžaduje právní ošetření, zejména v zemích, kde legislativa tuto praxi dostatečně neřeší, jako je ČR. Náročný může být i vztah mezi rodiči a náhradní matkou [9, 10, 11].
4) Adopce
Adopce umožňuje dítěti bez domova stát se právním potomkem adoptivních rodičů. Adoptivním rodičům nabízí pocit naplnění díky lidumilnému dobrému skutku, celý proces však bývá náročný – administrativně i časově. Emoční výzvy mohou zahrnovat otázky identity dítěte a jeho vztahu k vlastnímu biologickému původu či chybějícím informacím o něm, případnou kulturní odlišnosti mezi rodiči a dítětem. Nezanedbatelnou výzvou bývá také trauma těchto dětí, přirozeně vzniklé odloučením od jejich biologické matky, jehož zpracovávání přináší vyšší nároky na celou adoptivní rodinu [12, 13].
5) Pěstounství
Pěstounská péče je dočasná forma péče o děti, jejichž biologičtí rodiče se o ně v daný čas nemohou starat. Pěstouni poskytují dítěti stabilitu a bezpečí do doby, než se navrátí k jeho biologické rodině (zda k návratu opravdu doje, nebo ne, nelze předem říct). Případné rozdělení pěstounů a dítěte může být pro obě strany emocionálně náročné. Výzvou pro pěstouny může být také povinné udržování kontaktu mezi dítětem a jeho biologickými rodiči po dobu pěstounské péče, mají-li o to biologičtí rodiče zájem (což zpravidla mívají, byť třeba jen kvůli finančním výhodám) [14, 15].
6) Bezdětnost
Některé páry zůstávají bezdětné z vlastního rozhodnutí nebo kvůli neúspěšné léčbě. Tento stav může umožnit věnovat více času jiným oblastem života, jako je kariéra, dobrovolnictví nebo jiné rodinné role (teta a strýc). (Partnerský) život bez dětí vyžaduje přijetí nové životní vize a zvládnutí existenciálních otázek, které z ní vyplývají. [16, 17].
Každá cesta k rodičovství má své specifické výzvy a výhody. Nejdůležitější však je, aby rozhodnutí odpovídalo hodnotám a možnostem obou z páru. Bez ohledu na způsob, jakým rodina vznikne, její podstatou zůstává láska, péče a sounáležitost [18].
- Smith, J. et al. (2020). Advances in In Vitro Fertilization: Clinical Perspectives. Fertility and Sterility, 113(4), 731-740.
- Brown, L. & Green, H. (2019). Hormonal Stimulation Protocols in IVF. Journal of Reproductive Medicine, 28(3), 215-222.
- Lee, C. et al. (2021). Risks Associated with Assisted Reproductive Technologies. Obstetrics & Gynecology, 137(2), 305-312.
- Johnson, M. & Carter, K. (2018). The Psychological Impacts of IVF Success Rates. Human Reproduction Update, 24(6), 613-620.
- Walker, P. (2022). Donor Gametes in Reproductive Medicine. International Journal of Fertility, 35(7), 521-533.
- Anderson, H. (2019). Identity and Donor-Conceived Children: A Review. Child Psychology Today, 29(3), 221-235.
- Barker, D. J. P. (1995). Fetal origins of coronary heart disease. BMJ, 311(6998), 171–174. https://doi.org/10.1136/bmj.311.6998.171
- Gluckman, P. D., Hanson, M. A., Cooper, C., & Thornburg, K. L. (2008). Effect of in utero and early-life conditions on adult health and disease. New England Journal of Medicine, 359(1), 61–73. https://doi.org/10.1056/NEJMra0708473
- Thomas, G. et al. (2020). Surrogacy: Legal and Ethical Challenges. Family Law Quarterly, 54(2), 115-130.
- Greenfield, J. (2021). Surrogacy Practices Around the World. Global Health Journal, 45(9), 521-536.
- Keller, L. (2020). Emotional Dynamics in Surrogacy Relationships. Journal of Family Studies, 27(4), 351-370.
- Brown, A. (2021). Adoption Practices and Outcomes. Child and Family Welfare Review, 39(6), 711-725.
- Carter, S. (2019). Identity Formation in Adopted Children. Developmental Psychology, 35(5), 457-469.
- Jenkins, T. (2021). The Role of Foster Care in Child Welfare Systems. Social Work Journal, 50(2), 221-233.
- Moore, L. (2020). Foster Parents: Challenges and Rewards. Journal of Social Policy, 37(5), 721-733.
- Norton, S. & Price, T. (2019). The Psychological Impacts of Childlessness. Psychology Today, 45(3), 221-233.
- Johnson, R. & White, T. (2018). Redefining Parenthood: Life Without Children. Journal of Family Psychology, 28(7), 511-523.
- Thompson, N. (2021). Building Families Beyond Biology. Journal of Social Work, 32(1), 89-104.
Pracuje s dětmi a dospělými, kteří se ocitli v náročné životní situaci nebo majícími duševní obtíže. Na webu Ivy Guide zaštiťuje editaci a tvorbu obsahu.
