Pestrobarevné alternativy založení rodiny
Publikováno / aktualizováno: 12. 3. 2025
Foto: Unsplash
Cesta k rodičovství nemusí vést přes přirozené početí. Dnes existuje víc cest, než si možná myslíte. Provedeme Vás šesti alternativami založení rodiny, abyste si mohli zvolit tu, která Vám dává smysl.
Obyvatelé většiny vyspělých zemí, kteří se potýkají s neplodností, mají v jistém smyslu „štěstí v neštěstí“. Žijí v době a na místě, kde existují k přirozenému početí alternativy. Ty mohou být stejně hodnotné a naplňující jako rodičovství přirozené, pokud k nim dotyčný pár dokáže zaujmout vhodný postoj [1, 2]. Ruku v ruce s touto výsadou kráčí nutnost činit nejedno informované rozhodnutí, při čemž může být zkoušena jejich psychická odolnost a schopnost nadhledu. Jaké cesty to jsou?
1) IVF léčba s gametami vlastními
IVF neboli in vitro fertilizace s vlastními vajíčky a spermiemi je nejčastější metodou asistované reprodukce. Umožňuje zachovat genetickou vazbu mezi budoucím potomkem a léčeným párem díky přímé účasti rodičů na početí. Zároveň zajišťuje biologickou vazbu prostřednictvím těhotenství a porodu, kterých se budoucí matka přímo účastní. Proces zahrnuje hormonální stimulaci, odběr vajíček a jejich oplodnění v laboratoři. S tímto postupem se však pojí určitá rizika, například nižší úspěšnost u některých diagnóz [3, 4].
2) IVF léčba s gametami darovanými
Pokud nejsou vlastní gamety k početí zdravého dítěte vhodné, lze využít darovaná vajíčka, spermie, nebo přímo darované embryo. Genetická vazba dítěte pak zůstává max. s jedním z rodičů. Tato metoda je v některých případech volena při genetických poruchách či zdravotních problémech v páru. Darované gamety mohou později vyvolávat otázky identity dítěte a vztahu dítěte – resp. celé rodiny – k dárci, který je v ČR ze zákona anonymní [5, 6].
Dítě v děloze vnímá hlasy rodičů a zvuky prostředí, což může přispět k jeho adaptaci na prostředí po narození. Pomocí tzv. epigenetických mechanismů je dítě samotným těhotenstvím výrazně ovlivněno. Epigenetika zkoumá to, jak se geny vypínají a zapínají na základě prostředí, to znamená že samotné těhotenství má vliv na to, jak se dítě bude v těle matky vyvíjet. Například špatná výživa matky může změnit způsob, jak tělo dítěte zpracovává energii, což ovlivní riziko obezity nebo cukrovky v dospělosti. Tyto změny mohou být dočasné, ale některé mohou přetrvat po celý život nebo být předávány další generaci. Zdraví a životní styl matky během těhotenství tak mají zásadní vliv na budoucí zdraví dítěte [7, 8].
3) Surogátní mateřství
Surogátní mateřství znamená, že tzv. náhradní matka odnosí dítě jeho budoucím rodičům. Může jít o dítě počaté vlastními případně darovanými gametami. Náhradní matka, která dítě porodí, s ním má vazbu biologickou, zatímco muž a žena, z jejichž buněk vzniklo embryo, vazbu genetickou. Ti, kdo pro něj po narození plní rodičovskou roli, s ním mají vazbu sociální. Surogátní mateřství mohou využít ti, kdo dítě nemohou ze zdravotních důvodů donosit sami. Proces vyžaduje právní ošetření, zejména v zemích, kde legislativa tuto praxi dostatečně neřeší, jako je ČR. Náročný může být i vztah mezi rodiči a náhradní matkou [9, 10, 11].
4) Adopce
Adopce umožňuje dítěti bez domova stát se právním potomkem adoptivních rodičů. Adoptivním rodičům nabízí pocit naplnění díky lidumilnému dobrému skutku, celý proces však bývá náročný – administrativně i časově. Emoční výzvy mohou zahrnovat otázky identity dítěte a jeho vztahu k vlastnímu biologickému původu či chybějícím informacím o něm, případnou kulturní odlišnosti mezi rodiči a dítětem. Nezanedbatelnou výzvou bývá také trauma těchto dětí, přirozeně vzniklé odloučením od jejich biologické matky, jehož zpracovávání přináší vyšší nároky na celou adoptivní rodinu [12, 13].
5) Pěstounství
Pěstounská péče je dočasná forma péče o děti, jejichž biologičtí rodiče se o ně v daný čas nemohou starat. Pěstouni poskytují dítěti stabilitu a bezpečí do doby, než se navrátí k jeho biologické rodině (zda k návratu opravdu doje, nebo ne, nelze předem říct). Případné rozdělení pěstounů a dítěte může být pro obě strany emocionálně náročné. Výzvou pro pěstouny může být také povinné udržování kontaktu mezi dítětem a jeho biologickými rodiči po dobu pěstounské péče, mají-li o to biologičtí rodiče zájem (což zpravidla mívají, byť třeba jen kvůli finančním výhodám) [14, 15].
6) Bezdětnost
Některé páry zůstávají bezdětné z vlastního rozhodnutí nebo kvůli neúspěšné léčbě. Tento stav může umožnit věnovat více času jiným oblastem života, jako je kariéra, dobrovolnictví nebo jiné rodinné role (teta a strýc). (Partnerský) život bez dětí vyžaduje přijetí nové životní vize a zvládnutí existenciálních otázek, které z ní vyplývají. [16, 17].
Každá cesta k rodičovství má své specifické výzvy a výhody. Nejdůležitější však je, aby rozhodnutí odpovídalo hodnotám a možnostem obou z páru. Bez ohledu na způsob, jakým rodina vznikne, její podstatou zůstává láska, péče a sounáležitost [18].
- Smith, J. et al. (2020). Advances in In Vitro Fertilization: Clinical Perspectives. Fertility and Sterility, 113(4), 731-740.
- Brown, L. & Green, H. (2019). Hormonal Stimulation Protocols in IVF. Journal of Reproductive Medicine, 28(3), 215-222.
- Lee, C. et al. (2021). Risks Associated with Assisted Reproductive Technologies. Obstetrics & Gynecology, 137(2), 305-312.
- Johnson, M. & Carter, K. (2018). The Psychological Impacts of IVF Success Rates. Human Reproduction Update, 24(6), 613-620.
- Walker, P. (2022). Donor Gametes in Reproductive Medicine. International Journal of Fertility, 35(7), 521-533.
- Anderson, H. (2019). Identity and Donor-Conceived Children: A Review. Child Psychology Today, 29(3), 221-235.
- Barker, D. J. P. (1995). Fetal origins of coronary heart disease. BMJ, 311(6998), 171–174. https://doi.org/10.1136/bmj.311.6998.171
- Gluckman, P. D., Hanson, M. A., Cooper, C., & Thornburg, K. L. (2008). Effect of in utero and early-life conditions on adult health and disease. New England Journal of Medicine, 359(1), 61–73. https://doi.org/10.1056/NEJMra0708473
- Thomas, G. et al. (2020). Surrogacy: Legal and Ethical Challenges. Family Law Quarterly, 54(2), 115-130.
- Greenfield, J. (2021). Surrogacy Practices Around the World. Global Health Journal, 45(9), 521-536.
- Keller, L. (2020). Emotional Dynamics in Surrogacy Relationships. Journal of Family Studies, 27(4), 351-370.
- Brown, A. (2021). Adoption Practices and Outcomes. Child and Family Welfare Review, 39(6), 711-725.
- Carter, S. (2019). Identity Formation in Adopted Children. Developmental Psychology, 35(5), 457-469.
- Jenkins, T. (2021). The Role of Foster Care in Child Welfare Systems. Social Work Journal, 50(2), 221-233.
- Moore, L. (2020). Foster Parents: Challenges and Rewards. Journal of Social Policy, 37(5), 721-733.
- Norton, S. & Price, T. (2019). The Psychological Impacts of Childlessness. Psychology Today, 45(3), 221-233.
- Johnson, R. & White, T. (2018). Redefining Parenthood: Life Without Children. Journal of Family Psychology, 28(7), 511-523.
- Thompson, N. (2021). Building Families Beyond Biology. Journal of Social Work, 32(1), 89-104.
Pracuje s dětmi a dospělými, kteří se ocitli v náročné životní situaci nebo majícími duševní obtíže. Na webu Ivy Guide zaštiťuje editaci a tvorbu obsahu.
Editor/ka
